Kráva nám bučí v chlívě, vrána nad zahradou krákorá.
Splašená kobyla a masky vlítly s vozem do dvora.
Slepice kdákaj, ale je holt zima, takže skoro nenesou.
Ve stodole na slámě holej zadek, snad to ty trámy unesou.
Jé, ten náš orlík v tý naší kleci mlátí křídly, chtěl by ven.
Jé, ten náš oslík cítí neklid, přijde asi s kůží na buben.
Na buben bije, v poplachu žije, život marný, lopotný,
a přitom každý kolem je tak krásný - krásný, milý, ochotný.
Všichni jsme milí, všichni jsme hezcí, všichni jsme ochotní.
Rozvalíme se, rozložíme se s celou parádou na chodník.
Jé, pojďme, toužit, kroužit, pojďme toužit, kroužit po sobě.
Jé, pojďme se bouřit, trávu kouřit, bouřit proti porobě.
Jé, pojďme tančit, pojďme kančit - kanci a upíři na hrobě.
Jé, pojďme bloumat, zkoumat, co je v tý naší křehký nádobě.
Všichni jsme milí, všichni jsme hezcí, všichni jsme ochotní,
Oslík si žije, na buben bije, život marný, lopotný,
Všichni jsme milí, všichni jsme hezcí, roztomile nicotní. |
Jan Burian:
Jakub Noha:
Benedikta:
Budoár Staré Dámy:
