Den hněvu
Zapřisahám učení věčnýho života,
Držim svou svičku života v prázdnotě,
Povstáváš z mrtvých, spojuješ smrtici sily Ve jménu toho rohatýho.
Usináš ve věčnosti, odvolán ze šera svýho života,
Jehož opravdový konec byl tak blizko.
Za cenu dalšiho života evangelia rohatých,
Se necháváš ostřihat.
Chceš pak poznat věčnost jejich života.
Tiše nasloucháš venku skučeni větru,
Ten odpovidá lidstvu volánim jiné rasy,
Vyzývá rohatý božstvo.
Ty nakonec začináš pátrat v naději, že najdeš,
Protože se bezpečná noc měni v den a den zase v noc.
Zuříci plameny jsou všechno, co nás čeká na druhé straně,
To je posledni věc, kterou voláš.
Vidíš planout jeho hvězdu, jako ditě,
Sahajici z nebe v noci plamenů,
Noc vstupuje do nikdy nezhasnouciho ohně,
Nahoře vy všichni poznáte jeho slova,
Jeho ruka dosáhne i na nedostižnej strach.
Slyši naše voláni pána, jeho ditěte,
Věčným životem nás zasvěcuje odvolávaný smrti,
Když vlci začinaj bloudit mezi ovcema.
Nalhává nám naše vitězství, za naše pohrdáni a plivání.
Nebesa stejně musi shořet, když jsme se shromáždili.
Ted, když plameny dosahuji až do nebe.
Den hněvu. |