|
|
Bob Fridl - Maminka (upravená Předchozí Verze) Bob Fridl - Maminka (upravená Předchozí Verze) |
| Je to už víc než dvacet let,
co nosila mě na rukou
a já jí říkal máma má.
Pak přišly lokty rozbitý
a spousta dětskejch nemocí,
nespala vůbec po nocích
a zpívala mně píseň snů.
Až budeš hochu velikej,
měj sílu řek a výšku hor
a lhát si nikdy nezvykej.
Dodnes tě slyším, jak mi zpíváš,
má mámo.
Ztichli už ptáci ve větvích
a v lampě hoří modrej líh,
proč doma není máma má?
Čas jako voda utíká,
jednou ji odvez bůhví kam
černej vůz a já nechápal,
proč zpívat mám: Ave Maria,
Ave Maria.
Já chtěl si hrát s ní trochu dýl,
kam ztratila se má máma?
Já tolik rád bych jednou byl
klukem, co najde zase svou mámu.
Z vlasů jí voněl rozmarýn
a v modrejch očích žádnej stín
neměla nikdy máma má.
Pro mě vždy měla jenom smích
a v bílé skříni marcipán
a taky dlouhou řadu knih,
ze kterých učila mě číst.
Svět má dvě tváře, hochu můj,
dobrou i zlou, to poznáš sám.
Ty rovně, jako modřín stůj,
ať z tebe jednou radost má,
tvá máma.
Ztichli už ptáci ve větvích
a v lampě hoří modrej líh,
proč doma není máma má?
Já márně volám do tmy ven
a noc má opět ke dni blíž,
ozvěna z dálky vrací jen:
Prach jsi a v prach se obrátíš.
Ave Maria.
Já chtěl si hrát s ní trochu dýl,
kam ztratila se má máma?
Já tolik rád bych jednou byl
klukem, co najde zase svou mámu.
Tak rád, tak rád, tak rád.
Kde ji najít mám? |
| |
Bob Fridl:
Ag Flek:
