Tam za Zručí na vršíčku,
kde čtyři lípy stojí
mezi nimi železný kříž,
lidé se tam chodit bojí
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
lidé se tam chodit bojí
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
a když – tak tiše stojí
Sedlák Nevláčil se s voly vláčil,
chodil brázdou sem a tam
náhle přihnala se buřina,
blesk do volů udeřil
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
blesk do volů udeřil
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
a on – opratě zahodil
Když se po chvíli vzpamatoval,
déšť ho bičoval, on stál
voli bleskem zcepeněli,
osud si s ním zahrál
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
osud si s ním zahrál
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
a on – do Zruče se hnal
No a jak blesk vesnicí proběhl,
lidi – to snad zázrak byl
a na paměť té příhody
lípy s křížem zasadil
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
lípy s křížem zasadil
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
čímž – dobrou vůli projevil
Nechejme ho spát let stopadesát,
teď u Kubáku to je
on to Kuba byl, s tím jménem dovláčil
pěkně se to rýmuje
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
pěkně se to rýmuje
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
pěkně se to rýmuje
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
pěkně se to rýmuje
Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó,
i když – třeba vůbec ne! |
Backwards:
