1. HJednou týdně Dzavolej mi z Anebe,
Du srdce mě Azebe, Hbože, lásko,
je mi bídně, Djseš tu na obráAzku,
Dloutka na proAvázku, Hbože, lásko,
padám z mostu, Dzasunutý krovAky,
Dkolem lítaj stoAvky liHdí,
G#mijá C#mineumírám s moEdrou planetou
Hcizích hostů ve Dsnu, když je bídaA,
v Dposteli se stříAdá a styHdí.
Zase fronty stojí na odpustky,
máry za propustky, bože, lásko,
já bych ráda, nebejt mýho těla,
taky vyletěla k tobě, lásko,
peněz fůry, šuškandy a fámy,
poloprázdný krámy svítí,
já neumírám s modrou planetou,
komu shůry není požehnáno,
chycený je ráno v síti.
Jednou týdně zavolej mi z nebe,
u srdce mě zebe, bože, lásko,
je mi bídně, jseš tu na obrázku,
loutka na provázku, bože, lásko,
Teplej vítr pošli ve svý káře,
zas mě studí tváře, bože, lásko,
já neumírám s modrou planetou,
teplej vítr pro ty, co se stydí
za to, že jsou lidi, pošli.
G#mijá C#mineumírám s moEdrou planetou
|
Jan Burian:
