|
|
Pavel Lohonka Žalman - Kóta 8000 Pavel Lohonka Žalman - Kóta 8000 |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
Na samý Gvrchol Cpohoří a Gsil
stoupal jsem Gmaj7tenkrát úctou zhrbenýDmi
a horským Emitichem duši ohlušilHmi
tím kterým Amimluví led a kamenyD.
Snesl jsem dolů všechny kostí svý
Srdce jsem nechal navždy nahoře
Mám v sobě smutek, řeky divoký,
který se ještě nechce do moře.
®: EmiHeja heja heja, heja heja, Gheja heja hé
EmiHeja heja heja, heja heja, Gheja heja hé
EmiHeja heja heja, heja heja, Gheja heja hé
DHeja heja heja, heja heja Emihé … (C)
A tak se vracím po závěji let
Nemocní touhou ještě jeden krát
Jak horský orel kroužit naposled
Mám duši starou, duši naporád.
Tak málo vzduchu, tolik jehel v něm
Rampouchy prstů nelze zadýchat
Do kraje duchů živý vstupujem
Do našich útrop zakousnul se chlad.
®:
Všichni ti mladí s kterými jsem šel
Mají dech těžký krok za krokem jdou
A svaly se jim mění na ocel
Jen moje cesty dál už nejedou
Moch' by se vrátit ještě třicet let
Jak líná řeka plynout do moře
Jenomže, lidi, dneska naposled
Mám šanci umřít takhle nahoře.
®:
Dotknu se skály, čelem, tvářemi
A zavřu oči se vším smířený
než usnu spánkem v kterém zdá se mi
že jsem se změnil v horské kameny
Tak málo vzduchu, tolik jehel v něm
Rampouchy prstů nelze zadýchat
Do kraje duchů živý vstupujem
Do našich útrop zakousnul se chlad.
®:
|
| |
Jan Burian:
