Strach z prázdné planety = Fear of a Blank Planet
Sluneční světlo prochází mlhou
jenže žádné otvory ve slepotě ho nepustí dál.
Postel je neustlaná
a stále hraje nějaká hudba.
Televize, jo, ta je pořád zapnutá.
Blikání obrazovky.
Filmová herečka křičí, vyžívám se v tom shitu,
který se z ní hrne.
Zase jen vymaštěný v obchodním centru,
smrtelně unuděný,
bloumám kolem obchodů
a krádeže začínají být z módy.
Xbox je pro mě bůh,
prst na vypínači,
moje matka je děvka
a fotr vzdal všechny pokusy se mnou mluvit.
Nesnažte se mě zaměstnat,
nejnezřetelnější pokrčení rameny,
drogy na předpis,
uvnitř nikdy nenajdete osobnost.
Můj obličej je nitrazepam,
zvědavost
to se mnou vzdala,
vyháním touhy,
pilulky vládnou.
Jak si můžu být jistý, že tu jsem?
Pilulky, které beru, mě matou.
Potřebuju vědět, že někdo uvidí,
že nic nezbývá.
Prostě tu nejsem.
Skončil jsem s pornografií,
herecké výkony jsou chabé,
akce jsou o ničem,
explicitně tupé,
vzrušení nulové.
Tvou hubu by měli zabednit,
žvaníš celý den,
a nemáš co říct.
Tvé plytké výroky
a všechny desinformace.
Můj kámoš říká, že chce zemřít.
Je v kapele,
co zní jako Pearl Jam.
Mají černé hadry
a hudba je shit.
Ve škole se nesoustředím.
Sex je docela legrace,
ale je to jen jeden
z těch prázdných způsobů,
jak využít den.
Jak si můžu být jistý, že tu jsem?
Pilulky, které beru, mě matou.
Potřebuju vědět, že někdo uvidí,
že nic nezbývá.
Prostě tu nejsem.
Maniodeprese
nemůže překonat tu znuděnost.
Nesnažíš se být oblíbený.
Nezajímá Tě to.
Necítíš slunce.
Ukradneš zbraň,
abys zabil čas.
Jsi někde a nejsi nikde.
Nezajímáš se.
Chytáš vánek
a tišíš listy.
A teď kam?
|