Rudé náměstí bylo prázdné,
přede mnou kráčela Natálie,
měla pěkné jméno, má průvodkyně,
Natálie.
Rudé náměstí bylo bílé,
sníh tvořil koberec,
následoval jsem v tu studenou neděli
Natálii.
Hovořila střízlivými větami
o Říjnové revoluci,
já už myslel na to,
že po Leninově mausoleu
půjdeme do kavárny u Puškina
na šálek čokolády.
Rudé náměstí bylo prázdné,
vzal jsem ji za ruku, ona se usmála,
měla plavé vlasy, má průvodkyně
Natálie, Natálie...
V jejím pokoji na univerzitě
ji parta studentů
netrpělivě očekávala,
smáli jsme se, hodně jsme hovořili,
chtěli všechno vědět,
Natálie překládala.
Moskva, ukrajinské pláně
a Elysejská pole,
všechno jsme smíchali
a zpívali.
A potom otevřeli
se smíchem
láhev francouzkého šampaňského
a tančili jsme.
La, la, la...
A když místnost byla prázdná,
všichni přátelé odešli,
zůstal jsem sám se svou průvodkyní,
Natálií.
Pryč jsou střízlivé věty
i Říjnová revoluce,
už jme byli jinde,
dost Leninova mausolea,
čokolády u Puškina,
to už bylo vzdálené.
Můj život mi připadá prázdný,
ale vím, že jednoho dne v Paříži,
posloužím já jako průvpodce,
Natálii, Natálii. |
Louis Armstrong:
Gilbert Becaud:
