Vzduch jemně hladí, prostor plyne kolem
Oblaka protíná, chvění větru ve vibracích se v očích odráží
Křídly paprsky svádí, bílý jak sníh
Věčností prolétá od počátku sám, jediný pocit vnímá
Let se skončil volným pádem, dno propasti blízko v chvíli
Zase dav v ulicích hučí, hlava říká slova hlavě
Spojení, síla vzrůstá - rozpoutej pouta
Chycen do sítí smrti, Černá mříž přikryla záda
Leží spoután na rukou a nohou, tma začíná zakrývat víčka – pokušení
Když zaslechne šum perutí je už pozdě
A stejně slepý netuší, kam uhne druh, co na něj stále čeká
Úder do hlavy, první dotek, zároveň i poslední
Co začínal se dávno předtím
Slunce zhaslo jenom tma jako chlad se do těl vkrádá
Znamení, že svět se blíží, zase hlasy v hlavě křičí
Svědomí, pocit štěstí – rozpoutej pouta
Jak dva slepí orli před pádem řítí se, svět oči ztratil
Sám se sebou zavřen v kobce, každý do poslední chvíle než platil
Věří, že pravda není jen to, čemu věří sám
Každej to dělá, denně se vidí
Násilí, moc, ničení, brutální sex
Lhaní, lačnost po krvi, chtíč, chaos
Touha po svobodě Ha Ha Ha
Teď tu mříž zlomit zkus – rozpoutej pouta! … |
Plexis:
Plexis:
