DOPIS
Píšu Ti lásko má co mohu víc, mých kopletú nebylo moc
Tak na dva tři nářky, a na krapek štestí a tichou splynulou nemravnou noc.
Ale teď lásko věřím, že už opravdu jsi, že jsem objavil múj třetí pól,
Jako by šachisté na těch svích čtveřečkách dali si do branky koníkem gól.
Jako by měsíc se stratil, a z vody vyhoup se kýl, jako by Titanic topil se zas.
Miluju lásko , tak miluju Tebe, že jsem stratil už pojem a čas.
A tak Ti píšu, že umíram, nevím co dál, láska svatá je, a nebo hrob
Nikdo nevěří, netuší a neví co dál, bílé ohrady mámivých slov,
Šlápoty Tvé jsou jako kamínky not, z nížch pan Rimbóó nám po verších psal.
Že tam kde svítá v uličkách po ránu radost, že se k večeru ozýva žal.
Stratil jsem bolest a zranil se tak, jako v mešitách křičí múj hlas,
Já miluju lásko, já miluju Tebe, že jsem stratil už pojem a čas.
Vše kolem plyne tak, jak plynout chce dál. Válka v Iráku, tak jsem se bál.
Lidé tak už jsou bez boha , že nevědí kam, decěk zástup si u tankú hrál.
Né já nechci bojovat, milovat chci, v Tobě telo své pokořen mít.
Když člověk ví, co už mohlo by být, tak tolik, tolik chce žít.
A když pochopí, ví, že není co chtít, těmhle hranicím prošel už pas.
Miluju lásko, já miluju tak, že jsem stratil pojem a čas.
Miluju lásko, já miluju tak, že jsem stratil pojem a čas.
Píšu Ti lásko má co mohu víc, mých kopletú nebylo moc.
Tak na dva tři nářky, a na krapek štestí a tichou splynulou nemravnou noc.
|
František Nedvěd:
Honza Nedvěd:
Honza Nedvěd:
