DTam u D4zdi DhřbiD4tov - Dní, D4, D, D4
Dněkdo D4tam Dasi D4, Dspí, D4, D, D4
Dleží D4tam Dv tráD4vě,
D5u hlavy D4kytDky A7má,
A7nechce už Dvstát,
D7víckrát nechce už Avstát,
Dkam jen asi šel,
a A7s kým se chtěl přivíDtat.
Boty má pokrytý
prachem tý cesty zlý,
zelený sukno v zelený trávě tlí.
A7Jako by Dspal, D7leží jako by GspD7al A7
a proč nevstane, to jenom osud ví.
Je to spáč podivný,
mé kroky neslyší,
leží tam v trávě, celý se rosou skví.
Možná chtěl hůl, bílou maršálskou hůl
a teď leží tam, navěky v trávě spí.
Někdo asi na něj čeká,
dnem a bezesnou nocí
z okna se dívá, šedin má stále víc.
Šedin je víc, a proč nejde dál,
a proč nejde dál, to jenom osud ví.
V uších mu buben zní,
z té vřavy bitevní.
Teď už jen leží, nemůže vstát a jít.
Ten podivný spáč nedojde domů víc,
ten, kdo čeká, už se ho nedočká.
Teď tam spí spánkem věčným,
k obloze vzhůru vzhlíží.
Leží tam v trávě, u hlavy kytky má.
Možná chtěl hůl, bílou maršálskou hůl,
a teď tam leží, na věky v trávě spí.
|
Pavel Novák:
Pavel Novák:
