1. V pAmiůl osmé, tFo už se stmGívá,
Cožijou chDmiodníky nGočními přAmievleky,
telátko Futeklo z chlE7íva,
pAmiastýřu, pFastýřu, špE7atně ses dAmiíval.
Jak se vysoko na špičkách vznáší,
jak statečně klopýtá si vyhodit z kopýtka,
ztratilo zvoneček v šáší,
chytil sa o kořeň tam na Ondráši.
®: FÓ,Ami mDmioje G7ovce, moje krCávyC/H, C/Bb,
vzA7al vás čDmiert, tož, bačo, Cať jsme zdrFaví.
Zase jsi nepřišla, milá,
čekal jsem celou noc, ale co je moc, to je moc,
kdepak jsi do rána byla
a proč jsi, krucinál, na zádech bílá.
®: Hrál bych ti písničku něžnou,
takovou milou a běžnou,
sám zatím zpil jsem se režnou
asi tak, jako ženci, když nežnou.
V půl osmé, to už je ráno,
po lávce přes lávku, po lásce přes lávku
ovečky jdou zadní branou
a marně bys´ počítal tu oplakanou.
|
Janek Ledecký:
Vlasta Redl:
Florence And The Machine:
