Já Avčera ješEtě nosil Ablázna šat
a neDvěřil Ejsem na tu Asladkou vůni
Dsvět otoEčil se C#mikolem F#miosy jednou jedenkrát
Da Eteď už Ase mě nemusíte ptát
®: ANádherná, nádherEná, nádherná,
Dnádherná Elásko Apostůj chvilku dýl
ty Djsi nejněžnějEši tečC#mika ze F#mivšech vět ty jsi květ,
co sem slét tys Dmůj Ešestý Asvětadíl
Šla městem, pestrý šátek za ni vlál
a ve vlasech ji zahořela růže
já chvilku šel jsem za ní, chvilku vedle ní jsem stál
a v rozpačitém srdci oheň vzplál
Teď v zahradě snů svoji růži mám
a na její slávu verše píšu
na bílém břehu touhy stojí naší lásky stan
a v něm tu svoji růži objímám