Bylo mi teprv 23, jí bylo teprv 18.
Oba dva jsme byli čerstvě zamilovaný, tak moc to bolí,
zase vzpomínat, chtěl jsem vidět svět.
Chtěl jsem se bavit, chtěl počítat peníze.
Neměl jsem práci, k tomu byl až za ušima zelenej.
Dřív jsem tam ztrácel perspektivu.
Pořád se flákal venku, nic nedělal.
Samotný mojí mámě nepřišlo tak cool to co jsem dělal.
Každý den sex, bylo to tak pěkný, byly jsme mladý, volný a duněli.
Každý den jen večírky, žádná zodpovědnost.
Ale věděl jsem, že mě osud potrestá.
Zazvonilo u dveří, řekla: "Poklade otevři, mrznu."
Na jejím pohledu jsem mohl poznat co se děje.
A v tom okamžiku jsem věděl, že tě ztrácím.
Moc mě to mrzí. . .Ano, moc mě to mrzí.
A nic si nepřeju. . . ne, já si nic nepřeju.
Jen, že tě tenhle dopis. . . jen, že tě tenhle dopis
někdy dostihne. . . někdy dostihne.
Ano, moc mě to mrzí. . .ano, moc mě to mrzí.
A nic si nepřeju. . .a nic si nepřeju.
Jenom to, že mi odpustíš. . . jen to, že mi odpustíš.
A já se modlím pro tebe . . . ano, já se modlím pro tebe.
Tvoje máma měla strach . . . teď si myslí,
že ti nemohla dát to co sis zasloužila.
Sama neměla učení, žádný ukončení.
A ten sen o tom být šťastný se vytratil.
Její rodiče to vůbec nezajímalo.
Ale z nás nebyli fascinovaný.
Žádná práce, žádnej byt, vůbec nic.
Snažně prosila, ne, sám to nedokážu.
Řekl jsem:"Jsem tady, mi to zvládneme."
Potom jsem šel do sousedství pro trávu.
Slíbil jsem, že tu budu pro nás.
Ty jsi tu už nebyla, ale měla jsi úspory.
Jednoho dne zazvonil telefon, slyšel jsem, že vzdychá, potom přišly slzy.
Řekla:" Je mi to líto poklade, miluju tě. . . byla jsem na potratu."
Moc mě to mrzí. . .Ano, moc mě to mrzí.
A nic si nepřeju. . . ne, já si nic nepřeju.
Jen, že tě tenhle dopis. . . jen, že tě tenhle dopis
někdy dostihne. . . někdy dostihne.
Ano, moc mě to mrzí. . .ano, moc mě to mrzí.
A nic si nepřeju. . .a nic si nepřeju.
Jenom to, že mi odpustíš. . . jen to, že mi odpustíš.
A já se modlím pro tebe . . . ano, já se modlím pro tebe.
Můžeš mě slyšet, prosím odpusť nám naší vinu, moje slzy
ti dokazují mou hlubokou bolest a mučí mě
tolik pocitů viny, chci být volný.
Chci být zase s ním sjednocen, prosím.
Můžeš mě slyšet, prosím odpusť nám naší vinu, moje slzy
ti dokazují mou hlubokou bolest a mučí mě
tolik pocitů viny, chci být volný.
Chci být zase s ním sjednocen.
Moc mě to mrzí. . .Ano, moc mě to mrzí.
A nic si nepřeju. . . ne, já si nic nepřeju.
Jen, že tě tenhle dopis. . . jen, že tě tenhle dopis
někdy dostihne. . . někdy dostihne.
|
Bushido:
