1. ENejsme všichni Asvatí, to se Eví,
nejsme všichni F#svatí, to se H7ví,
a Eneplatíme Anájem a Elžeme si navAzájem
a trochu príliš pijem a F#miněkdy se i H7bijem,
nejsme všichni Asvatí, to se Eví,
Dkdyž se ráno Aslunce objeEví.
2. : Nejsme všichni smutní, to se ví, :
život dal víza vstupní, tak netřeba být smutní,
vždyť usměvavé tváře, to je ten správnej nářez,
nejsme všichni smutní, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
R: DPravda je hluboko G#jako dno Macochy,
Ana duši nepokoj, Eje konec epochy,
Dstoletí pokroku, G#báječnejch počinů,
Afalešnejch proroků, Ejustičních H7zločinů.
3. : Nejsme všichni moudří, to se ví, :
ale až přijde čas bouří, ať vyhrajou tu moudří,
a hloupost, ač je věčná, nebude nebezpečná,
nejsme všichni moudří, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
4. : Všichni jsme jen lidé, to se ví, :
tak dřív, než prach z nás zbyde, pojďme žít jako lidé,
slušně, samozřejmě, já přeju ti, ty přej mně,
všichni jsme jen lidé, to se ví,
když se ráno slunce objeví.
R: Pravda je hluboko jako dno propasti,
tak už se upokoj, sám nesu odkaz ti,
že až se probudíš, tak se ti poštěstí
v osudu osudí sáhnout si pro štestí.
*: ENejsme všichni Asvatí, to se Eví ...
|