Pod tou Dskálou, kde D7proud řeky Gsyčí
a kde Dční červeEný kameAní,
žije Dten, co mi D7jen srdce Gničí,
koho Djá ráda Amám k zblázněDní.
Vím, že Dlásku jak D7trám lehce Gslíbí,
já ho Dznám, srdce Emá děraAvý,
ale Djá ho chci D7mít, mně se Glíbí,
bez něj Džít už mě Adál nebaDví.
Často k Dnám jezdíD7vá s kytkou Grůží,
nejhezDčí z kovboD7jů v okoAlí,
věstu Dmá ušiD7tou z hadích Gkůží,
bitej Dpás, na něm Apár pistoDlí.
Hned se Dptá, jak se D7mám, jak se Gdaří,
kdy mu Dprý už to D7svý srdce Adám,
ale Djá odpoD7vím, že čas Gmaří,
srdce Dblíž ČerveAný řeky Dmám.
Když je Dtma a jdu D7spát, noc je Gčerná,
hlavu Dmám bolaD7vou závraAtí,
ale Djá přesto D7dál budu Gvěrná,
dokud Dsám se zas Ak nám nevráDtí.
|
Pavel Bobek:
