HmiJe půlnoc, Aprávě skončil Gobyčejný F#miden,
Amůj dům se ztDrácí ve tmách, Gvidím černo Ajen,
Hmiv té tmě je Aznamení: růž Gmá se dobrem F#mistát,
v Asobě ten Dpříběh mám, Gco více si Apřát:
na své tváře Drůž.
Po vyschlé řece asi nemůže plout prám,
člověk je vlastně řekou, každý plní sám,
proč někdy láska mizí a lží se nechá svést,
člověk má pochopit a třeba v slzách nést
na své tváři růž.
®: DDá se poplivat i prostřený stůl,
a kdo má v ruce místo lásky nůž,
má jen život, který zaslouží si hůl,
nenajde už na své tváři růž. G A G A D
*: DKdo lásku D/C#nepředstírá,
Hmitěžko chce být Hmi/Asám,
Dsvé srdce D/C#otevírá Hmijiným dokoHmi/Ařán,
má pro ně Gslova, která Avrátí
řece Dproud a proudu Gprám,
Aó, nestírej Drůž.
®: + G, Aó, nestírej Drůž,F#mi, Emi
Anestírej Drůž,F#mi, Emi, A
svou z tváří Hmirůž,
Aó G... F#mi, Emi, D, G, A, G, A, D
|
