1. ADohrál mi hlas noční kazety,
po sobě tvoje rty stopy si zametly
a jen C#miflamendrák odpísk další třetiAnu. D, D/C#, D/H,
AČeká ho kdejaký nádraží,
hádám, kam všude se odváží C#mia kam prchaDjí
takoví Emilenci Ana dálku, co C#miukradnou Dkdejakou Aobálku, D,D/C#,D/H, A
kam asi prchají. D,D/C#,D/C,A
®:: Jsi Eběloba pout, znáš Dnemálo Afint,
jak z Eveselých přímek mít Dsmutný labyArint.
Jsem tvůj Dposlední Ekout a Aje na mně F#miznát,
že Anemám tě shánět, D,D/C#,D/H, Amám jenom psát. D,D/C#,D/H,A
2. Trpím jak přízraky nemocnic,
po sobě že nechcem pomalu vůbec nic,
docela stačí, že jsme se ocitli.
Dopisy pálí jak zaživa,
voda je smutná a dojemně snaživá, břehy to skrývají,
kdyby tak pro nás byl útulek nebo formulář magických formulek,
břehy to skrývají.
®:
3. Cítím, že něco je v pohybu,
tajemství posvátných měsíčních odlivů,
zklamaní ptáci mizí do krajin.
Ještě mi prolétnou kuchyní,
výčitky z nás dvou mít nemíní, co taky čekají,
na zlato, co padá od rybek, na vzdušný, nesmělý polibek?
Co taky čekají.
®:
|
Leonard Bernstein:
Bílá Nemoc:
Bílá Nemoc:
