Dle starych pramenu kdysi kraloval stary vetchy kral.
Receneho krale nikdo se nebal, kazdy se mu smal.
At delal, co delal, lid se chechtal dal.
Narod byl spokojen, reptal jenom kral.
"Kat aby tohle spral, jsem blazen sam, jak uz vladnout mam?"
Az teprv baba jaga - jak pravi stara saga - poradila kralovi jednim razem.
Ze kdyby lip znal svuj lid, vedel by co lid chce mit, vaznost ze mu doda jen - jen kat a blazen.
Kral ze musi kata miti, aby se lid bal, jen blaznovi dovoliti, aby se mu smal.
Kral se vratil na svuj hrad, poslech babu a byl rad.
Od te doby panoval kat, blazen a kral.
Pohadky vycichly, zapadnul i kral a svet dospel dal.
Kdepak jsou ty casy, kdy se narod smal, krize se nebal.
Jak se vsechno meni a jak ten cas leti, zijem ve znameni kulturnich stoleti.
Dnes uz lid nepozna, koho se ma bat a komu se smat.
Zcistajasna kde se vzal, pan nikdo tu se vzal,
krical, jak si predsevzal, "Ja chci vladu!".
Nemluvil a jenom rval, co nedal, to sliboval,
ale na sva bedra vzal funkci hromadu.
Prohlasil se za krale, za blazna, za kata,
takze vznikla situace znacne napjata.
A tak z kata a blazna vznikla hodnost sverazna,
vylihnul se novy tvor - blazen diktator.
|