Člověk-poušť
Skrývám v sobě vraha, cítím jeho pohyby.
Někdy jen lehce dříme ve svém tichém koutě,
Ale pak jeho oči - otevřou se a hledí skrz ty mé,
promlouvá skrze mě a přitom mi krájí mysl na plátky, tam uvnitř,
tam žije vrah.
Skrývám v sobě anděly, cítím, jak se usmívají
Jejich přítomnost uklidňuje a mírní bouře v mé hlavě.
A jejich láska dokáže uzdravit rány, které jsem způsobil.
Sledují můj pád, ale já vím že bych měl být chycen
těmi anděly.
Jak mohu být volný,
jak mi může někdo pomoci?
Jsem to opravdu já,
nebo někdo jiný?
Ale pronásledováni v mých klášterech přebývají pomocníci přítmí.
Umrlčí Hlava vrhá svůj plášť do rohu mého pokoje
a já jsem odsouzen.
Ale na mém hřišti se smějí a hrají si záškodníci mého mládí
a slavnostně oděný starý muž čeká v otvoru ve štítu střechy
-on mluví pravdu
A já také žiji uvnitř sebe samého a často ani nevím, kdo vlastně jsem
vím, že nejsem hrdina, ale doufám, že nejsem zatracen.
Jsem jen člověk, vrahové, andělé a všichni tito:
diktároři, zachránci, uprchlíci.
Ve válce i v míru
Tak dlouho v nás žijí, jak bude trvat lidstvo. |