Ztracen
Tanec v moři
Tak tady nás máte, tedy spíš- tady mě máte, docela samotného.
Vidím věci, které nám před dlouhou dobou byly společné.
Má paměť se táhne a jsem zmatený, ty víš, já vím...
Jak to byly krásné časy, kolik radosti...
Časy se změnily, teď jsi předaleko pryč, ale nemám právo si stěžovat:
Měl jsem takových příležitostí, ale všechny mi proklouzly mezi prsty-
jako ta spousta písku.
Vím, že už nikdy nebudu tančit, jako jsem tančíval.
Jen čakám, na rozbřesk nad pevninou a mořem,
doufám, že zachytím všechny své vzpomínky.
Pak se musím odplazit někam jinam
a naslouchat posledním slovům.
Ale žádná neslyším, úsvit je tu, zůstal jsem
příliš pohodlný, a nevím přesně proč mám pocit,
že pláču.
Vím, že už si nikdy nezatančíme, jako jsme tančívali.
Dívám se vzhůru, jsem téměř oslepen vším tím vroucím, co je ve mě,
a tím pocitem v mé duši,
ale přitom jsem uvnitř mrtvý a sám tu stojím.
Tanec v mrazové pustině
Střídal jsem nálady jako mnoho druhů oblečení,
ale tu správnou jsem si nikdy neoblékl.
A jak jsi mě opustila, mé tělo teprve protestovalo,
A má mysl třeštěla.
Je přespříliš pozdě k rozjímání smyslu toho všeho.
Ty víš, že tě potřebuji, ale tuším, že vůbec ani nemůžeš spatřit sílu mé lásky.
Nějak jsem tě ztratil, ani nevím jak se to stalo.
Říše divů leží pod bílým, mrazivým kabátem.
Dívám se kolem dokola a uvědomuji si, že jsem skutečně ztracen.
Bez tvé ruky v mé jsem mrtvý.
Realita je tak nereálná a triky které jsem zkoušel, už nefungují.
Bez tvého úsměvu není kam se schovat.
A hluboko uvnitř
Vím, že už nikdy nebudu plakat tolik, jako hodlám plakat právě teď.
Kdybych tak mohl vyřknout slova, která by tě vzkřísila...
Všechna ta voda kolem mě, by mohla být láskou, která mě má obklopovat.
Dívám se skrz slzy, které mě oslepují,
Mé srdce krvácí, kéž bys mě dokázala najít. Nebo aspoň kdybych
mohl zapomenout a jen tak odpočívat, ale nemůžu přestat, ta slova stále přicházejí:
MILUJI TĚ
|
Van Der Graaf Generator:
Van Der Graaf Generator:
