Pokaždé Když Prší
Vidím ze svého okna černé mraky,
vím, že bouře přijde každou minutou
a hrom jen potvrzuje mé obavy
a vím, že tam uvnitř jsou i slzy.
Budu plakat, neschopna přestat,
podívej, tady přichází úplně první kapka.
Protože pokaždé, když prší,
hroutím se na kousky,
tolik vzpomínek ten déšť vyvolává,
cítím tě...vnímám tě,
nemohu zapomenout,
pokaždé, když prší...promoknu.
Lásko, stále jsem do tebe zamilovaná,
jak čas plyne, jen se to stupňuje.
Vím, že už s tebou nikdy nebudu,
už nikdy nenaleznu nikoho s takovou něhou v očích.
Budu plakat, neschopna přestat,
podívej, tady přichází úplně první kapka.
Protože pokaždé, když prší,
hroutím se na kousky,
tolik vzpomínek ten déšť vyvolává,
cítím tě...vnímám tě,
nemohu zapomenout,
pokaždé, když prší...promoknu.
Ve slunečných dnech je mi dobře,
kráčím ve světle
a snažím se nemyslet
na lásku, bez které žiji.
Ale pokaždé, když prší,
hroutím se na kousky,
tolik vzpomínek ten déšť vyvolává,
cítím tě...vnímám tě,
nemohu zapomenout,
pokaždé, když prší...promoknu.
Protože pokaždé, když prší,
hroutím se na kousky,
tolik vzpomínek ten déšť vyvolává,
cítím tě...vnímám tě,
nemohu zapomenout... |
