DZa pramen, který zajedeš, za touhu, která sevře Hmidech,
za vášeň, která spálí lež na hedvábí, či na haGdrech,
za to, co dívka nalezla, když ztratila svůj dětský Emismích
a za neznámé květy zla - růže ze Gsadů pekelEminý-Aých,
mercie, saDtan !
Za bolest, která je nutná, ač je z ní človék zoufalý,
za hlas bez něhož nechutná, za oheň, který popálí
a za ten divný protiklad, jejž každý člověk pocítí,
Emiže čím více má život rád, tím dříve Gmusí
zemříEmiti, Amercie, saDtan !
Za hvězdy, jimiž pro vraha záŕí v cele tma ledová,
za tu, která se prodává a přesto srdce neprodá,
za myšlenky, jež zmámily ty, kterým si je našeptal
a za dobytí Bastily, i když svět nedostal se dál,
mercie, satan !
Za káru, kde jsi rakev vez, v níž jakýsi pan Mozart byl,
jel k hrobu sám, jen cizí pes ho kousíček doprovodil.
Anarchistovi dal jsi cíl, stuhy svých barev za mříží:
modrou, že v Barceloně byl, černou, že umřel v Paříži,
mercie, satan !
Za opuštěnost, kterou zná jen emigrant anebo král,
za zrádnou pružnost zákona, kterou jsi soudcům ukázal,
za píseň, v níž je vzdor i vztek, za to, že chválit
smím tvůj dům ve světě, v kterém náhubek je dáván psům i básníkům, mercie, satan!
|
Josef Zíma:
Josef Zíma:
