Uprchlíci
Sever ležel někde roky daleko, v chladu
Led zapečetil lidská srdce a oni zestárli.
Jih stál na počátku krásných dní, jenže příliš suchý.
Já chodil hloubkami vod a pohrával jsem si se svou myslí.
Východ se probouzel, ožíval za svitu zlatého slunce.
Přišel jemný vánek, několik myslí se spojilo v jednu.
V tom letním čase, navzdory pohrdání vznešených lidí,
cítili jsme mír, radovali jsme se.
Šli jsme spolu, někdy ruku v ruce,
Mezi tenkými hranicemi oddělujícími moře a písek.
Usmívali jsme se mírumilovně.
Uvědomovali jsme si, že můžeme být volní.
A odešli jsme společně na západ.
Západ je místo, kde všechny dny jednou skončí.
Kde se barvy mění z šedých na zlaté,
kde můžeme být s přáteli.
A světlo proniká zlatými mraky nad námi
Západ, to je Mike a Susie,
Západ je místem, které miluji.
Tam bychom všichni měli strávit své poslední dny,
vyprávět si ty stejné staré příběhy: Alespoň jsme se o to pokusili.
Takže na západ, úsměv na tváři, pojďme.
A omlouváme se těm, kteří nikdy nenajdou cestu.
Jsme uprchlíci, opouštíme život, který jsme znali a milovali.
Není co více udělat, není co říct, není kde zůstat- jsme sami.
Jsme uprchlíci, neseme si vše, co máme v hnědých vacích svázaných motouzem.
Není o čem přemýšlet, nemá to význam. Budeme šťastní i sami.
Západ, to je Mike a Susie,
Západ, to je Mike a Susie,
Zápas je místem, které miluji.
Západ je domovem uprchíků…
|