|
|
Otcovy Děti - Jak to všechno pěkně roste Otcovy Děti - Jak to všechno pěkně roste |
| Našel jsem místo, kde mohl bych žít.
Kde bych se usadil a kde bych měl klid.
Zoral jsem zemi, vybral z ní kamení,
zasil jsem obilí u svého stavení.
A koukám, jak to všechno pěkně roste.
Až jednou jeden přišel ke mně,
že odjakživa jemu patří tahle země.
- Ale já tady žiju, seju a sklízím...
A on na to: Jeden z nás je tady zkrátka cizí!
A koukám, jak to všechno pěkně roste.
Povídám: Člověče, nech to být,
oba dva můžem v klidu žít.
Je jedna země a jedno je nebe
a v každým lese rostou stromy vedle sebe.
Podívej, jak to všechno pěkně roste! |
| |