1. DHálniční pás do tmy se ztrAácEel,
přHed námi bAylo město spEícíA,E, A, E
tHo když jsem našel na řadící pAácEe
tvHoji rAuku čekajEící.
Čekala mou už hodnou chvíli,
srdce mi skoro v krku stálo,
pak světla ulic, věžáky bílý,
cesty zbejvalo jen málo.
®: TG#miak už to bD#miejvá, žG#mie noc je krD#miátká
Ea po ní ráno přijde všHedníF#,
nG#miesmíš se dD#miívat zpG#miátky do zrcD#miátka,
dEokud se aspoň trochu nHerozedníF#.
Snad někdy víc jen ruce poví,
nežli slova při vyznání,
možná se někdy sejdou zase, kdo ví,
je to moje tajný přání.
®:
|