FStojím v kostele před tváří páně, Ckterou nevidím,
Bnad mojí hlavou v barokním nebi varhany A7hrají.
FJsem ještě dítě, myslím jako Cdítě,
Bproto Pán mě má Dmi, Gmi, Brád,
FStvořil on slunce, Czkrze něj chce promlouvat,
Bzde ve svaryni, Dmive svatyni.
Nahlíží okny skrze vitráže, občas hází stíny.
Dívám se nahoru a vidím tváře, kdo že jsou ti pánové?
Jsem ještě dítě, myslím jako dítě,
proto Pán mě má rád,
Stvořil on slunce, zkrze něj chce promlouvat,
zde ve svaryni, ve svatyni.
BTen malý chlapec, jimž jsem Fkdysi byl, Bneuměl rozluštit ten Cdlouhý nápis
Bvěrozvěstové, Fvěrozvěstové, Bvěrozvěstové, Fvěrozvěstové...
BSvatý Cyrile, ty si mě učil číst, Fdnes na mě díváš se z tolika míst,
Bkdyž jsem se topil v beznaději, tys mě zachránil, Fsvatý Metoději.
Stojím v kostele před tváří páně, a čas už pokročil,
nad mojí hlavou v barokním nebi varhany hrají.
Vím toho mnohem víc, mám trochu méně sil, nevidím slova dávná.
Možná že slunce už nechce promlouvat, možná mám slabý zrak.
Ten malý chlapec, jímž jsem kdysi byl, octnul se tváří v tvář muži jenž jsem dnes
věrozvěstové...
Kdysi jsem byl jako list nepopsaný, dnes vidím vitráž, má dvě strany, jsem na svém místě, tady patřím,
nademnou tváře obou bratří
Svatý Cyrile, ty si mě učil číst, dnes na mě díváš se z tolika míst,
když jsem se topil v beznaději, tys mě zachránil, svatý Metoději.
Buď jako dítě, ptej se jak dítě, kde jsou ti pánové, proč tady přišli a co nám zanechali věrozvěstové
věrozvěstové...
|
Hradišťan:
Bratři Ebenové:
Hradišťan:
Hradišťan:
Druhá Tráva:
