Když dva dojdou k tomu poznání,
náhodná, že nejsou setkání,
to pak každý svoje slova váží s tajnou obavou,
jestli se sejde to co teď říká s tou představou,
kterou má i ten druhý v očích napsanou.
Jak se cesty v parku tvoří z oblázků,
jako vernisáže plné obrázků,
tak se z pohledů a přání nám láska skládá
a tak znovu hledej cestu k ráji, vyjdi ze dveří,
i když dost je těch, co už na něj nevěří.
Tak běž a nebudeš první,
běž na trh jen s kůží svou,
zklamání, to dá se zapomenout
svou cestou upřímnou,
co chceš, to všechno se změní
věž se od shora nestaví,
to, že máš rád, je Tvoje eso,
jen když sám umíš hrát.
Čím se měří štěstí které si zasloužíš,
proč to nejde si vzít, po čem zatoužíš,
komu samota se za vinu dává, o to tu neběží
když nám život jak účetní střádá co si dal co bral,
tak je zbytečné se s ním hádat, že snad spal
Tak běž a nebudeš první,
běž na trh jen s kůží svou,
zklamání, to dá se zapomenout,
svou cestou upřímnou
co chceš, to všechno se změní,
věž se od shora nestaví
to, že máš rád, je Tvoje eso,
jen když sám umíš hrát.
Tak běž a nebudeš první,
běž na trh jen s kůží svou,
zklamání, to dá se zapomenout,
svou cestou upřímnou,
co chceš, to všechno se změní,
věž se od shora nestaví,
to, že máš rád, je Tvoje eso,
jen když sám umíš hrát
|
Monika Absolonová:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
