ZAáda hladí ranní dC#miéšť, dHmiuhou dlEáždí cestu mAou,
slyším oblaka se smHmiát, vEidím plout je nad sebAou,
ve vítr prach je rozfoukHmial, Euž jen ruce v kapsách mAám,
záda hladí ranní dC#miéšť, Hmiaspoň nEejsem tu tak sAám.
Čemu jsem to utíkal, proč se toulám deset let,
čeho jsem se tolik bál, kde jsem nevrátil se hned,
co mě hnalo dál a dál jarem, létem, zimou zlou,
dneska už to vím - utíkal jsem před sebou.
Tak jdu cestou duhovou, suchý stéblo v zubech mám,
vůně trávy povadlý je z těch nejhezčích, co znám,
krok co krok se courám dál, oči bloudí krajinou,
záda hladí ranní déšť, nohy stále jdou a jdou.
Domů ještě pěknej kus, a že šlapu ňákej rok,
nápěv, co mi zvoní déšť, pískám, abych držel krok,
boty dávno čert si vzal, nohy bolí, vem to nešť,
proč se zlobit, když mi dál záda hladí ranní déšť,
prAoč se zlobit, když mi dHmiál zEáda hladí ranní dAéšť ...
|
Wabi Daněk:
Wabi Daněk:
Bambini Di Praga:
