1. Když mAám náladu tEoulavou, když tAáhne mě to vEen,
sbAalím vak a řEeknu pak: buď kF#miaždý pEozdravF#mien,
tou cAestou dál, co dEobře znám, co dAobře znáš i tEy,
tF#mienkrát jsme jeden druhému nechtEěli hrát na citF#miy.
®: Šlapu lAoukou plnou bEodláků a bArnkám si tu svEou
tu pAíseň vDěčnejch tAuláků,
co jim stHmiačí, co jim stDačí, že jen jdAou.
2. Pak přišla chvíle, a co má být, kdy řekl jsem: rád tě mám,
a od tý doby, nevím proč, se toulám jenom sám,
stopy tvý už zvolna zarůstaj' trávou, kapradím,
že tvá cesta zpátky nevede, stejně jak ty dobře vím.
®:
®:
|
Pavel Bobek:
