P^Emiosledních p^Dár minut zb^Cejvá j^Emien, máš teplou dl^Daň, už se stm^Aív^Emiá, těžký je ř^Díct, že se k^Cončí d^Emien, vlak posledn^Dí vagón m^Aív^Cá.^E ®: T^Gak už mi má holka mává, ve vočích má slzy p^Fáliv^Dý, ž^Emiivot jde dál, to se st^Cává, j^A7á to v^D7ím, t^Gak už mi má holka mává, výpravčí zelenou d^Fáv^Dá, tak j^Emieď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď, tak jeď. Koleje jsou cejchem loučení, holkám se ve vočích střádá, smutek je šátek osamění, co mužskejm na cestu mává. ®: Za zády zůstal mi pláč a smích do tmy se můj vlak teď řítí zmizela holka jak loňskej sníh a světla měst v dálce svítí. ®: