TisícCkrát, tisícA7krát,
můžeš D7chtít, můžeš Gchtít
vzdáleCnou, vzdáleA7nou
hvězdou D7být, hvězdou Gbýt.
Světlo Chvězd, světlo Fhvězd
vstříc věkům Czáří,
však Fkdo má Crád, Fkdo má Crád,
má G7mnohem Cvíc.
Tisíckrát podél cest
jako strom můžeš kvést,
tisíckrát řekou být,
jako tón v strunách znít.
Na tisíc, na tisíc
let neznáš stáří
však kdo má rád, kdo má rád,
má mnohem víc.
CZnala panna pána, Fzdálo se, že Go ní Cstál. F,G
Ca to byla rána, Fjíž se její Amitáta Gbál.
AmiMěl svou dceru příliš rád
a Fmaj7pánovi jí nechtěl G7dát,
Cznala panna pána, Fhádejte, co Gbylo Cdál.
Tisíckrát můžeš chtít
vzdálenou hvězdou být.
Jako sám horský štít
mrakům vstříc hrdě čnít.
Až poznáš svou, až poznáš svou
tvář v dětské tváři,
tak pochopíš, že kdo má rád
má mnohem víc.
Znala panna pána, zdálo se, že pro ní vzplál.
a to byla rána, jíž se její táta bál.
Aby mohla šťastně žít,
tak pánovi měl život vzít.
Znala panna pána hádejte, co bylo dál.
|