*** Autor textu: Tomáš Gála *** Autor hudby: Radim Pacal, Svatopluk Hřebačka
MAGDALÉNA
S:
Tvé oči jak dvě tůně jsou, ty moje zase nesnesou
pohled do té hlubiny, kde se žal s úzkostí míchá,
a mně se těžce dýchá,
jakoby má záda divokých koní stáda - podupala.
S:
Kdy stala se ta zrada, že nemáš už tak ráda
štěstí ve své duši, co přináší zpěv ptáků,
proč padají teď z mraků,
jakoby jim křídla žhavé lávy vřídla - popálila.
R:
Tak vzývám tvé jméno má milá Magdaléno!
I lidé co jsou hluší, slyší jak mě srdce buší,
když šeptám tvé jméno má milá Magdaléno!
má Magdaléno!
S:
Znám tvé rány osudu a skrývat taky nebudu,
že svůj podíl mám, dík stresu klesám dolů
ve sklenici alkoholu,
jakoby se v podsvětí známé mužů prokletí – probudilo.
S:
Někdy se nám daří, pak tvá bytost září,
stojí za to spolu být, vidím v tobě vílu
a to mi dává sílu,
jakoby láska smělá oheň v nitru těla - zapálila.
R:
Tak vzývám tvé jméno má milá Magdaléno!
I lidé co jsou hluší, slyší jak mě srdce buší,
když šeptám tvé jméno má milá Magdaléno!
Magdaléno, má Magdaléno
S:
Když v nás oheň hoří, silné pouto tvoří,
jdeme spolu dál, až na konec bytí,
kde jasné světlo svítí,
jakoby někde v dáli, Andělé nám hráli – poslouchej.
R:
Tak vzývám tvé jméno má milá Magdaléno!
I lidé co jsou hluší, slyší jak mě srdce buší,
když šeptám tvé jméno má milá Magdaléno!
Magdaléno, má Magdaléno
R:
Tak vzývám tvé jméno má milá Magdaléno!
I lidé co jsou hluší, slyší jak srdce buší,
když šeptám tvé jméno má milá Magdaléno!
Magdaléno, má Magdaléno
