Znám té dávno Charlie,
cesta dlouha tá
na patách smůlu míváš věčnou Charlie.
Když jsi bit, dav se přidá,
hůl, uzlík, bída,
že jsi malý, v koutku snídáš.
Mlčením se brání,
tvoje tvář mimická,
věčná tvář všelidská
tvář, ó můj Charlie.
Omšelou bouřku snímáš,
dávný fráček,
že je málo v dlouhých zimách.
Kudy jen kráčíš,
tam ty mícháš úsměv k pláči,
když fráček míváš od bodláčí,
ó Charlie.
Kudy jen kráčíš,
tam ty bouříš úsměv mírný,
nad světem zvláštním, nedozírním,
ó Charlie.
Co ti zbývá Charlie,
zemi kulatou znáš,
křížem kráž po ni dál se touláš Charlie.
Dívky jsou příliš velké,
proč jen nemá
srdce mělké, tvář tvá němá.
Kudy jen kráčíš,
tam ty mícháš úsměv k pláči,
když fráček míváš od bodláčí,
ó Charlie.
Kudy jen kráčíš,
tam ty bouříš úsměv mírný,
nad světem zvláštním, nedozírním,
ó Charlie.
Znám té dávno Charlie,
cesta dlouha tá
na patách smůlu míváš věčnou Charlie.
Když jsi bit, dav se přidá,
hůl, uzlík, bída,
že jsi malý, v koutku snídáš.
Kudy jen kráčíš,
tam ty mícháš úsměv k pláči,
když fráček míváš od bodláčí,
ó Charlie.
Kudy jen kráčíš,
tam ty bouříš úsměv mírný,
nad světem zvláštním, nedozírním,
ó Charlie.
Kudy jen kráčíš,
tam ty mícháš úsměv k pláči,
když fráček míváš od bodláčí,
ó Charlie.
Kudy jen kráčíš,
tam ty bouříš úsměv mírný,
nad světem zvláštním, nedozírním,
ó Charlie.
|
Milan Chladil:
