Pro dva prostŕi stůl,
večer je svěží,
nejsi v plote kůl,
chápeš o co běží.
Setkáni jsme s darem
a se smůlou,
na dno pomíjíš,
když je pod nulou
a máš se k světu,
v zimě, k jaru i k létu,
víc dnů se daří
jak v lednu, tak v září
a já ti rozumím.
Taky, poslepu snídám kávu se solí,
taky, chodím sám k tobě spát,
taky, minulé lásky už mně nebolí
a taky mám život rád.
Sever nebo jih
a šnúry všech cest,
ani jednou z nich,
z cesty své se nedám svést
a dál se klikatí,
někam do dáli,
kde se náhle sešli dva,
co se dávno hledali.
A tak jsme se našli tam,
kde láska je jak ji znám,
a sen je jeden
v září či leden
a já ti rozumím.
Taky, do knížek letím vzhůru nohama,
taky, že to mám lidi rád,
taky, láká mně každá cesta neznámá
a taky život mám vlastně rád.
Taky, po pěti schodech běhám ze schodů,
taky, co neznám, chtěl bych znát.
|
Milan Chladil:
