DOTEKY V KAPKÁCH
Dotkni se prstem kůže mý,
neptej se, jestli se to smí.
A já jak svíčka zahořím,
spálíš mě, zbyde jenom dým.
Neznám tě, jen slyším tvůj hlas,
jsem z nás ten, který zastaví čas.
V přívalech deště nejde nesplynout,
ohněm zadusím, co nechce vyhasnout.
A stále prší, a stále prší v nás,
do tmy se nořím, tebe se dotýkám.
V kapku se měním, živly se nechám vést.
Bušením, chvěním, hlavu si nechám splést.
Až ve tmě rozplyne se strach,
a z touhy zůstane jen prach.
Než hvězdy vyblednout stačí,
všechno už bude jinačí.
Jak vítr pohladím tvůj vlas,
jak bouře rozprostírám se v nás.
Pocítím kapky stékající v proud,
jiskru zapálím, déšť promění se v troud.
A stále prší, a stále prší v nás,
do tmy se nořím, tebe se dotýkám.
V kapku se měním, živly se nechám vést.
Bušením, chvěním, hlavu si nechám splést.
|
Colours Of Ostrava:
Ben Cristovao:
