Medvěd 009 - Světlo a pak stín
AmiTemná Cnoc a Gvšude Amiticho, starý Cdomy GokoAmilo,
pospíCchám, už Gchci bejt Amidoma, je tu Cdivně GponuAmiro.
Najednou se vítr zvedá, první kapky jak slzy,
v dálce záblesk a v něm běda, vidím divný obrazy.
FSvětlo Ca pak stín, Fmůj bože, Cco já s tím, Amiou je,
Fsvětlo Ca pak stín, Fmůj bože, Cco já s tím, Amiou je.
Snad se mi to jenom zdálo, snad jsem se jen vyplašil,
snad to byla fantazie, zrychluju krok ze všech sil.
Přichází to ale znova, v okamžiku záblesku
a k tomu ty divný zvuky, už jsem zase ve zlým snu.
Světlo…
Teď už to jde z leva, z prava, já bojím se otočit,
světlo střídá tma a znova, můj strach je jak vostrej břit.
Rozbíhám se na plnej plyn a nic kolem nevnímám,
kloužu, padám, kutálím se, přitom voči zavírám.
Tak to je konečná a pak jen tma věčná, co dál,
náhle se vše ztiší, ležím na zemi a sám.
Pomalu se zvedám, nad hlavou cejtím hroznej bič,
domů se potácím, říkám si dobře, je to pryč.
Světlo...
|
