Bokomara Okno do ulice 1. CDnes večer, lásko, C/Hnejdu zrovna Aminikam, Fmaj7musím si spočítat, D7co se nevráGtí, Ckdyž přijdeš, C/Hnezvoň, já se Aminezamykám, Fmaj7to mají ve zvyku Gjenom bohatí. 2. Mně patří jedno okno do ulice, ve kterým sleduju, kam se žene svět, co vidím, schovám ve svý harmonice, jednou ti o tom snad budu vyprávět. R: AmiO lidech ve frontě na dobrý Dskutky, Amio vlídným úsměvu, co Guž se nenosí, Amio nářku rozbitý Dtelefonní budky, Fo smůle, co se mi Glepí na šosy. R: Taky o štěstí, jak je kdo chápe, o holkách, který se moc rychle rozdaly, občas je zasvědí duše pod make-upem, jenže svět kvůli nim sotva zpomalí. 3. Tak vidíš, lásko, už mi bylo třicet, a pořád zůstávám jednou z mnoha nul, mám jen to svý okno do ulice, špehýrku na život co mě uhranul. 4. Sám stojím ve frontě na dobrý skutky s úsměvem, který se dávno nenosí, občas dám korunu do rozbitý budky a sám se smůle svý lepím na šosy. R: Možná si po štěstí pokaždý šlapu, když spávám s holkama, co už se rozdaly, jenomže pořád mám duši bez make-upu, třeba svět kvůli mě jednou spomalí ...
|