|
|
Miloš Kopecký - Horácovo pohřební blues Miloš Kopecký - Horácovo pohřební blues |
| Jdu rovnou ze špitálu,
tam v jeho smutnejch zdích
leží na pitevním stole
děvče bílý jako sníh.
Včera řek mně o ní doktor,
je to s ní moc nahnutý,
dneska najdu její tělo
prostěradlem přikrytý.
Zejtra bude na Krchově devět děvčat,
devět děvčat jako květ,
ale z Krchova jen vosum
se jich potom vrátí zpět.
Mně před vočima rázem zčernal celej svět,
teď už je mi všechno šnafu,
teď už můžu zkřepenět.
Až jednou zklapnu paraple, to bude legrace,
to bude teda funus, no zkrátka senzace.
Teda do rakve chci žaket a zlatý prsteny,
aby vyštafírovaly moje tělo studený,
ten luxus ten je nutnej, aby pánbů pochopil,
jak velkej jsem byl sekáč, jak nóbl jsem si žil.
Ten funus jenom tenkrát se dovopravdy vydaří,
jestli rakev ponesou mi čtyři těžký valchaři
a že jsem celej život tropil samou nezdobu,
tam holky z tingl tanglu mně šoupnou do hrobu
a potom černá kapela to všecko dorazí
až na Krchově spustí prvotřídní vodvazy.
Tak už jsem teda skončil ten srdceryvnej blues,
kterej je tak hrozně smutnej jako funebrácký vůz..
|
| |
Miloš Kopecký:
Backstreet Boys:
Atlanta:
Lucie Bílá:
