Já přišel zpívat nevolán,
píseň, co má povědět vám,
příběh, co prožil jeden pán,
když s překrásnou dívkou byl sám.
Řek dám ti, řek dám ti, řek dám ti, řek dám ti,
všechno, co můžeš chtít
a doufám a doufám a doufám a doufám,
že na to budu mít,
cítím, že moje jsi ty a nic to nezmění,
ani dva byty a drahý kamení,
máš moje city a mně svý trápení dáš.
Má paměť tam už nesahá,
kde stál ten dům, kam došel s ní,
proč se ta dívka nezdráhá,
snad věří snům, snad ještě sní.
Že dá jí, že dá jí, že dá jí, že dá jí
všechno, co může chtít
a doufá a doufá a doufá a doufá,
že na to bude mít.
Řekl jen moje jsi ty
a nic to nezmění,
ani dva byty
a drahý kamení,
bázlivá, jdi ty,
já mám tě k zbláznění rád.
Je konec světa, zmizel celý a v zámku klíč,
v dálce svítá, okno vítá den
a pak se dveře otevřely
a všechno je pryč,
očí pláčí, slzy smáčí klíč.
Řek dám ti, řek dám ti, řek dám ti, řek dám ti,
všechno, co můžeš chtít
a ráno a ráno a ráno a ráno,
tak už zas můžeš jít,
cítím, že moje city se brzy pozmění,
nemám dva byty a v tom to pramení,
blázínku jdi ty, jen žádný trápení čau, óóó čau,
zbylo jen motto a dívka zrazená,
ztracená proto, že hezký kolena,
ztracená proto, že hezký kolena má.
|
Karel Černoch:
Karel Černoch:
Bára Basiková:
Karel Černoch:
