V jednom chudém království,
je to dávno prý,
tak pradávno,
žil starý dobrý král.
Neměl velké bohatství,
přesto jedenkrát,
když přilít čáp,
tak uspořádal bál.
Sám sezval příbuzné, na jednu zapomněl
a tak když ve dveřích stála tam pak,
zbled a pryč je smích,
jak stín zbled král a pryč je smích,
jak stín zbled král a pryč je smích.
Nálada je povadlá,
jako růže květ,
když přejde mráz
a z kolébky jde pláč.
Nepozvaná příbuzná,
rychle přiskočí,
šátkem otírá
slzy královské.
Šípkovou Růženkou tvé dítě nazývám
a věz, za šestnáct let přijde k vám kněz,
pro ni růži dát,
jak stín zbled král a pryč je smích,
jak stín zbled král a pryč je smích.
Šestnáct roků střeží král
svou Růženku
jak diamant,
jak oko v hlavě své.
Až v předvečer výročí,
děvče objeví,
kdesi v zahradě,
pár keřů růžových.
Růženka šípková ku růžím přivoní
a trn si do prstu vbodne a spí
spánkem stoletým,
Á á á á a á a .....
|