Povím vám vo velký bídě, vo dvou kámoších a dámě,
ti dva totiž měli stejnej džob,
přiznávám, že každej z nich ji měl rád
a chtěl jí podat rámě,
ten jeden byl Džek a druhej zase Bob.
Jeden slíbí byt a krytej šek a kožich norkovej
a víkend přepychovej a auťák světovej
a city, prostě kouzelný a vše, co může chtít,
jen když s ním bude nadosmrti žít.
Ten druhej slova pravdivý, hned na počátku řek,
já nemám vůbec nic i když mám děsnej vztek.
Já tě mám jenom strašně rád
a chtěl bych si tě vzít
a když mně nechceš tak hold začnu pít.
Za chvíli končí deska, dívko hezká, ať to nezkazíš,
ať uděláš taky správnej džob,
co když ten Džek nemá ten šek a ty mu naletíš,
v tom pádě by byl možná lepší Bob.
Děvče přemejšlí, pak stop a voči ji zaplanou jak vích,
ten moji ruku má, kdo dřív udělá hřích,
v tu chvíli řek si Džek, teď ukradnu šek
a zmizel beze stop,
kdo však tam zůstal, to byl zase Bob.
Tak dělej, honem, co stojíš
a dívka má v očích smích,
snad se nebojíš, tak páni co stojíš,
tak dělej ňákej hřích.
Však běda, dívka troufalá, si sama kopá hrob,
už leží v trávě a vedle ní Bob.
Už skoro končí deska, dívko hezká,
proč se nebráníš,
zřejmě je to děsně príma džob.
Máš v očích smích a na řasách pláč
a na nic nemyslíš,
tak tohle umí zase jenom Bob.
Už praská přezka. dívko hezká,
mám to zpívat dál,
tak to radši stáhnem pánové.
|
Karel Černoch:
Karel Černoch:
Karel Černoch:
Bára Basiková:
