DAmiálkou GuplývAmiám, paže, Cústa, mGěňavý tvAmiar,
s ním se rGozplývAmiám, mizí tělo z šGedavých pAmiar,
hloubku pGod hlavAmiou, dole cár či lGetící stAmiín,
s touhou hlGoubavAmiou drak se k spCánku chGumlá do peřAmiin.
®: TmCou se prGoměnCím, a to kouzlo, tGo je můj hCáv,
chvíli tvář, pak hGad, nato tAmiemný hrEad,
potom nAmiymfa nGebo pyšný pAmiáv,
k rCánu zGahynCu, možná vejdu v ztrGacený rCáj,
jsem jen přízrak, mrGak, kampak nAmia zázrEak,
oblak přAmiesto střGíbrný má krAmiaj.
V trávě zaklání malý bůžek buclatou tvář,
v tváři zklamání, zmizel mrak a zůstala jen zář,
touží po výši, také on by měnit chtěl tvar,
mámu neslyší, je tak hrr, už zjara chce být stár.
®: Čas tě promění, a to kouzlo srdce je háv,
chvíli láska, chlad, a pak zdvih a pád,
budeš poutník nebo pyšný páv,
až mámě uplyneš, možná vejdeš v ztracený ráj,
mysl je jen mrak, kampak na zázrak,
oblak přesto stříbrný má kraj.
|