tlač |
edituj | | Poznámka: Snad je to dob?e,v opa?ném p?ípad? m? kontaktujte
Pesničku videlo 3231 návštevníkov.
Kvalita : Hodnotilo ľudí: 1 ohodnoť aj ty | |
| Můj otec odešel z Japonska v roce 1905
Bylo mu 15,když emigroval z Japonska
On,on...on pracoval dokud nebyl schopen si koupit místo
A zařídit obchod
Dovolte mi říct vám o příběhu ve formě snu
Nevím,proč to musím říct,ale vím,co to znamená
Zavřete oči,představte si scénu
Tak,jak vám ji představuju,byla 2.světová
Když se muž jménem Kenji probudil
Nebyl voják
Byl jen muž od rodiny a vlastnil obchod v LA
Ten den se vyplazil z postele jako vždycky
Slanina a vejce se ženou a dětmi
Žil ve druhém poschodí obchodu odkud utekl
Odstěhoval se z Japonska do LA
Říkali mu imigrant
V Japonsku by mu říkali Esay
Což znamená "první generace v USA"
Když se všichni báli Němců,báli se Japonců
Ale nejvíce se báli napadení
A to ráno,kdy Ken vyšel vyn na práh
Zčernalo,protože
Právě tam,na první stránce novin bylo
Tři týdny do konce 1942
"Pearl Harbour zbombován a Japonci přicházejí"
Obrázky umírajících a utíkajících vojáků
Ken věděl,co dělat
Jak tušil,prezident řekl
"Zlí Japonci v naší zemi budou zavíráni"
Dali Kenovi několik dní
Aby zbalil celý život do dvou zavazadel
Jen dvou kufrů,ani si nezabalil svoje věci
Někteří příbuzní ani neměli kufr aby se sbalili
Tak jediné,co jim dali,byla dvě zavazadla
Když se děti ptaly mámy:"Kam jdeme?"
Nikdo ani nevěděl,co jim říct
Ken nechtěl lhát,řekl:"US hledají špióny
Takže musíme žít na místě zvaném Mandinar
Kde je mnoho japonských lidí"
Přestaň,nekoukej na pistolníka
Nechceš aby se vojáci vyptávali
Jestli utíkáš,nebo ne
Protože jestli se pokusíš o útěk,dají ti ránu
Ostatní než aby se pokoušeli na to nemyslet
Raději se tím snaží netrápit,být spolu
Někdy se dostaneme pryč,někdy,někdy...
Jen co válka vypukla
G.I.přišli,prostě přišli do domu
"Musíte jít"
"Všichni Japonci musí jít"
Vzali pana Leeho
A lidé nechápali
Proč ho museli vzít
Protože byl jen nevinný soused
Takže teď byli ve městě vojáky obleženém
Každý den,každou noc na ně shlíželi
Z věží u zdi
Ken je nemohl nenávidět
Dělali jen svoji práci
Nechtěl dělat problémy
Měl malou zahrádku se zeleninou a ovocem,které
Dával vojákům zabalené v igelitce,kterou jeho žena vyrobila
Ale ve skrytu duše chtěl jen zachránit život svojí rodině,
Válečným zajatcům v jejich zatracené zemi
Proč?
Čas ve vězeňském táboře uběhl
Chtěl aby žili tka jako když byli volní
Jediná možnost jak se dostat ven bylo vstoupit do armády
A pochopitělně,někteří muži z armády vystupovali,poznamenaní
A zničení létáním nad Japonskem s bombou
Že 15 tisíc tun spustili a pěkně rychle tak válku skončili
Dvě města byla rozbita na kousky,konec války přišel rychle
Ken utíkal s velkou nadějí na normální život se svými dětmi a svojí ženou
Ale když se vrátili domů
Uviděli to,kvůli čemu se najednou cítili tak osamocení
Ti lidé zničil každý pokoj
Rozbitá okna a vykopané dveře
V přízemí nápis
"Japonci už nebudou vítáni"
A Kenji položil svoje kufry na zem,vyšel ven
On,koukal na svoji ženu,neschopen jediného slova
Ohlédla se na něj,utřela si slzy
A,řekla: "Jednou budeme v pořádku,jednou"
Teď,ta jména byla změněna,ale ten příběh je skutečný
Moji rodinu zavřeli v roce '42
Moje rodina byla tam,bylo to temné a hnusné
A nazývali to tam Pohřební Tábor
Když jsme se poprvé dostali z tábora...uhh
Bylo to...pěkně...pěkně zlé
Já,já si pamatuji,můj muž řekl
"Zůstaneme do konce?"
Potom můj manžel zemřel den před zavřením táborů...
|
|