U cesty Estál dřív měl lásky jak na příC#mděl
Proč ho nikdo nechce Asvézt to vůbec nevěEděl
A z domu C#mkterý už dost starý vypaAdá
Na něj C#mpadaj zrnka písku do kaApes je ukláHdá.
Z posledních sil ještě jednou zamával
V tom mu člověk zastavil co vůz divný ovládal
Zlaté znamení nad černou kapotou
A za pár písku zrnek vzal jej cestou
Prachem zavátou
EProsím kdybyste mě C#mvzal kde nemusím se Abát
Staré omítky co Epadá na chodHník
Já ji totiž sám namíchal a pak jsem musel stát
A poslouchat co křičí domovník.
Konečná žádný dům tam nestojí
A rány bolavé se tam vůbec nehodí
Mléko pláče co je dávno rozlité
Tmavou přikrývkou všech časů
Je tam navždy zakryté
Prosím kdybyste mě vzal kde nemusím se bát
Staré omítky co padá na chodník
Já ji totiž sám namíchal a pak jsem musel stát
A poslouchat co křičí domovník.
Prosím kdybyste mě vzal kde nemusím se bát
Staré omítky co padá na chodník
Já ji totiž sám namíchal a pak jsem musel stát
A poslouchat co křičí domovník.
Bg Time:
Pavel Bobek:
Belasí:
