GSlunce zas pálí jak ztracenej hřích,
Ca koně se válí ve výbězích,
Ga mraky jsou nízko, tak nízko, že nahání Cstrach.
A já jedu kolem, mám na duši stín,
a můžem se hádat, ale já dávno vím,
že splašený srdce jen zbytečně rozvíří prach.
EmiNěkdo mi říkal, že Dmůžem se stát,
Cčím budem chtít, jen Dkdyž pán Bůh dá.
GA nebe je Cdál, než se Gzdá,
Gnebe je Cdál, než se Gzdá,
Gnebe je Cdál, než se Gzdá,
Gnebe je Cdál, než se Gzdá.
Tisíckrát vidíš, jak bortí se svět,
a nedává čas lidem vystřízlivět,
a pořád máš dojem, že tebe se netýká nic.
Pak najednou zaklepe smrt u tvých vrat,
a říká mám hlad a už nemám kde brát,
a ty jenom stojíš a nevíš, nevíš co říct.
Někdo mi říkal, že můžem se stát,
čím budem chtít, jen když pán Bůh dá.
A nebe je dál, než se zdá,
nebe je dál, než se zdá,
nebe je dál, než se zdá,
nebe je dál, než se zdá.
Slunce zas pálí jak ztracenej hřích,
a koně se válí ve výbězích,
a v dálce se ztrácí cesta zaprášená.
A v zrcátku vidím ve dveřích tvůj stín,
a v uších mi doznívá poslední rým,
tý písničky, která vůbec nic neznamená.
EmiNěkdo mi říkal, že Dmůžem se stát,
Cčím budem chtít, a na Dkaždej pád,
Emimůžem se hádat a Dmůžem si lhát,
Ca všechno to přežijem, Dkdyž pán Bůh dá.
Jen nebe je dál, než se zdá,
nebe je dál, než se zdá,
nebe je dál, než se zdá,
nebe je dál, než se zdá.
Nebe je dál, než se zdá.
|
Ektor:
Jelen:
Hradišťan:
