1. Když vDlny se vEmialí a pGeřeje řvAou
a šDutry z nich cEmiiví jak sGůvAy,
loď prDaská a Emiumrlčí zvGon bije tmAou,
tak řDekni, kdo pEmiomoct ti AumDí.
*: Kdo pHmiádlem jen kmF#miitne a přGevrátí lDoď,
pak jHmiečí jak stF#miaženej z kAůžDe,
že tHmiy jseš ta F#miatrapa, tGy jseš ten cvDok,
co zEa každý cvaknutí můžAe.
Je pěkná jak ráno a voní jak les,
když na dřevo u ohně hrává,
je zrádná jak kočka a věrná jak pes,
ta holka, co při tobě spává.
®: Tu vGodáckou hHmiolku si nAavěky nDech,
nGetop ji, nHmiezahAánDěj,
svou vEmiíru, svou sHmiílu, svý štF#miěstí i pHmiech,
svý strEmiachy, svý prDachy, svůj pEoslední dAech
jí pDoctivě EmiodevzdávAej
Da lásku zEmia lásku dGávAejD.
Kdo připálí rejži a přesolí čaj,
kdo sůl nechá v posledním kempu,
kdo ráj změní v peklo a peklo zas v ráj,
kdo zná všechny písničky trempů.
*: Kdo přeje ti štěstí a kope ti hrob,
kdo sladce hned šeptá, hned vříská,
a koho bys roztrh' a praštil a kop'
a po kom se celej den stýská.
Až vlasy nám odbarví nebeskej král
a vrásky nám počmáraj' kůži,
svý holce dej pusu a řekni "jdem dál"
a na pádlo polož jí růži.
®:
|
Bůhví:
Celeste Buckingham:
Anna K.:
