Ještě, než půjdeme spát a moje srdce ztratí hlas,
vytesáme do kamenů naše jména.
Snad tady zůstanem' stát na okraji strmý skály,
naše kroky směřují z útesů dál dolů.
Až na to přijde tak přestanem' vnímat.
Budu Tvůj padák a Ty budeš můj.
Spolu za horizonty budem' se dívat na tisíc nocí a na tisíc dnů.
(Hej)
Spolu letíme větrem dál,
tam, kam nás odvane, tam zůstanem' stát.
Když začnu padat, Ty mě objímáš,
jenom Ty mě tak dobře znáš.
Spolu letíme větrem dál,
tam, kam nás odvane, tam zůstanem' stát.
Když začnu padat, Ty mě objímáš,
jenom Ty mě tak dobře znáš.
(Hej)
Předtím, než sbohem mi dáš,
doufám, že mi zbývá chvíli čas.
Uvidíme, co zbylo v nás za ty léta.
Ještě, než půjdeme dál,
zpívám řádky, který Ti chci dát.
Utíkáme po ulicích dál spolu,
pořád hledáme ráj.
Až na to přijde, tak přestanem' vnímat.
Budu Tvůj padák a Ty budeš můj.
Spolu za horizonty budem' se dívat na tisíc nocí a na tisíc dnů.
(Hej)
Spolu letíme větrem dál,
tam, kam nás odvane, tam zůstanem' stát.
Když začnu padat, Ty mě objímáš,
jenom Ty mě tak dobře znáš.
Spolu letíme větrem dál,
tam, kam nás odvane, tam zůstanem' stát.
Když začnu padat, Ty mě objímáš, jenom Ty mě tak dobře znáš.
Na dně se houpem' na horu, dolů.
(4x)
Spolu letíme větrem dál,
tam, kam nás odvane, tam zůstanem' stát.
Když začnu padat, Ty mě objímáš,
jenom Ty mě tak dobře znáš.
Spolu letíme větrem dál,
tam, kam nás odvane, tam zůstanem' stát.
Když začnu padat, Ty mě objímáš,
jenom Ty mě tak dobře znáš.
Spolu letíme větrem dál,
tam, kam nás odvane, tam zůstanem' stát.
Když začnu padat, Ty mě objímáš,
jenom Ty mě tak dobře znáš. |
SEBASTIAN:
