DTak ti teda píšu v opilecké pýAše
Emidopis, co ti jiGnej fraAjer nenapíDše,
dopis, co ti jinej frajer nesesmoAlí,
Emižádný hloupý fráGze, Ajak mě srdce boDlí.
®: D7Nejsem žádnej zlaGtokop a neEní mi to líAto,
že D7jsem kdesi proGpil reEjžák i to síAto.
Zato když jsem včera večer seděl s kamarády v šenku,
má stará Múza dala mi svou novou navštívenku,
už od rána mě svádí, hladí, líbá atakdále,
jenže bez tebe se cítím jako přikovanej k skále.
®: Vzpomínky mě klovou do mých ztvrdlých jater,
slzím z dýmu, jenž sem vane z vater kolem Tater.
Prej z vesmíru se blíží naše příští zkáza
a Země - to je stará a velmi křehká váza,
popraskaná váza jako tvoje láska ke mně,
co zbylo z tvý lásky, co zbude z tý Země?
®: Nebude to bolet, neboj, potrvá to chvilku,
přestaneme řešit naši malou násobilku.
Přestanem se trápit, kdo ji za nás dopočítá,
přestanem si nalhávat, že na východě svítá,
obyčejní lidé vedou obyčejné války,
chci naposled tě uvidět, a třebas jenom z dálky.
*: TřeDbas jenom z dálky, když už to nejde zblíAzka,
doEmikud konec toGho všeho APámbu neodpíDská,
doEmikud konec toGho všeho PáAmbu neod-,
Dtak ti teda píšu v opilecké pýAše
doEmipis, co ti Gjinej fraAjer nenapíDše,
dopis, co ti jinej frajer nesesmoAlí,
Emižádný hloupý fráGze, jak Amě srdce boDlí,
Emižádný hloupý fráGze, jak Aloučení boDlí,
Emižádný hloupý fráGze, jak Abeznaděj boDlí,
Emižádný hloupý fráGze, jak Aloučení boDlí,
Emižádný hloupý fráGze, jak Amě srdce boDlí,
Emižádný hloupý fráGze, Ajak mě hlava boDlí ...
|
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
