Pod tou D skálou, kde D7 proud řeky G syčí,
a kde D ční červe Hmi ný kame Emi ní, A
žije D ten, co mi D7 jen srdce G ničí,
toho D já ráda A7 mám k zblázne D ní.
Vím, že lásku jak trám lehce slíbí,
já ho znám, srdce má děravý.
Ale já ho chci mít, mně se líbí,
bez něj žít už mně dál nebaví.
Často k nám jezdívá s kytkou růží
nejhezčí z kovbojú v okolí.
Vestu má ušitou z hadích kůží,
bílej pás, na něm pár pistolí.
Hned se ptá, jak se mám, jak se daří,
kdy mu prý už to svý srdce dám?
Nato já odpovím, že čas maří,
srdce blíž červený řeky mám.
(medzihra)
Pod tou skálou, kde proud řeky syčí,
a kde ční červený kamení,
žije ten, co mi jen srdce ničí,
toho já ráda mám k zbláznení.
Vím že lásku jak trám lehce slíbí,
já ho znám, srdce má děravý.
Ale já ho chci mít, mně se líbí,
bez něj žít už mně dál nebaví.
Když je tma a jdu spát, noc je temná,
hlavu mám bolavou závratí.
Ale já pořád dál budu věrná,
dokud se zase k nám nevrátí.
|
Pavel Bobek:
